NÁVŠTĚVA LYONU

Svátek světel 5.-8. prosince

2009-11-02T04:21:00.001-08:00

Jeden z nejúchvatnějších světelných karnevalů na světě se každoročně koná v prosinci v Lyonu při příležitosti Svátku světel.
Lyon se po setmění promění do kouzelných barev, celé město je svátečně vyzdobeno a návštěvníci si připadají jako Alenka v říši divů. Doporučuji se podívat na stránky věnované tomuto festivalu barev, stojí to opravdu za to. Určitě také my obohatíme naše stránky o fotografie barevného města, abyste o nic nepřišli, pokud v tento termín zrovna nebudete u nás.

Požární poplach

2009-11-02T04:18:00.001-08:00

2.11.
- připravuji se na další anglicko-francouzskou debatu s místními správkyněmi ohledně nějakých smluv (aby to nedopadlo jak s tou myší), když v tom někdo zvoní - zvláštní, když nemáme zvonek - záhy pochopím, že se jedná o požární sirénu.
Takže co teď: balím batůžek s notebookem, foťákem a francouzštinou pro samouky. Nezapomínám ani na mnou včera vytvořený přehled francouzských časů. Málem bych ale zapomněl na B., rychle se pro něj vracím. Siréna náhle ustává. No asi planý poplach. Vše vybaluji a znovu si připomínám, co jsem to chtěl. Siréna opět pronikavě piští - aha to asi nebude p.del. Jsem určitě poslední v této budově a budu muset skočit z pátého patra. Jejda - jedno okno jsme přece zaizoloval a na druhém je nějaká síť asi proti takovým co já. Co teď, výtahem nejedu, ještě se zasekne - aha jsou zavřené protipožární dveře na chodbě - vracím se do pokoje a přemýšlím. Třeba hoří na protilehlé straně. Ha, zvuky lidské řeči - podívám se klíčovou dírkou a paní vesele rozdává poštu do schránek na chodbě. Já oblečený v pokoji v očích smrt a batoh na zádech. No ještě, že mě neviděla...

- vracím se z kanceláře s vyřízeným papírováním a cítím neskutečný smrad pálící se umělé hmoty. Tak teď musí hořet určitě, ale alarm spí - že by předpověď požáru? Kam se na Francii hrabeme. Jdu vstříc smradu a v otevřených dveřích jednoho pokoje si slečinka vesele luxuje koberec - no luxuje, kolem ní se neskutečně kouří - a ten smrad. Už chápu z čeho jančil ten alarm. Tak vysávat tady asi nebudeme...

Běhající zvonek

2009-11-02T03:59:00.000-08:00

23.10.
- slyším křik z koupelny - v domnění, že spadl bojler utíkám zachraňovat životy.
Přichází uklidnění - v koupelně jen pobíhá obyčejná myš, tuto skutečnost, už ale zaznamenal celý Lyon na východním břehu Rhony. Ihned potvůrka zalezla někam do škvíry.

24.10.
- jdu událost nahlásit, jinak by bylo doma zle - mám však štěstí - paní sekretářka je zrovna na chodbě vedle našeho pokoje. Naučil jsme se pár vět francouzsky včetně výrazu myši a hurá do hovoru. Pořád však nějak nerozumí co se jí snažím vysvětlit. Prostě jen chci past na myši. Kde je chyba? Snažím se jí tedy z papírku ukázat na výraz myš a také zdůrazňuji, že nám běhá v koupelně. Paní jen kroutí hlavou, nabídnu jí tedy, že jí to ukážu osobně. Chci otevřít dveře, paní, ale rezolutně odmítá, distancuje se od toho, ustupuje a slibuje, že nám pošle "speciálního servisního technika". Poděkuji a spokojeně jdu překontrolovat, zda nám tam opět neběhá.
26.10.
- už vím proč paní nepochopila mé snažení - dle mého vysvětlení nám v koupelně splašeně pobíhá zvonek a já se dožaduji pastičky na zvonky...

Móda

2009-11-02T02:48:00.001-08:00

18.10.
- Francie a země módy? Strašáci to jsou.
Asi působíme dost exoticky. VŠICHNI, ÚPLNĚ VŠICHNI mají na sobě buď něco šedého nebo černého. My jsme červeno - zelení a dost si nás všímají. Jako kdyby tu byl celoroční funus. A ty modely.. Jú. Já sice vůbec nerozumím módě, ale to, co tu nosí se hodí leda na maškarní.

První dojmy

2009-10-16T06:56:00.001-07:00

15.10.
- pokud si někdo myslí, že procesy kolem papírování jsou v Čechách na vrcholu, přijeďte si to zkusit sem.

Byrokracie, fronty, dlouhé čekací doby - to vše je minimálně na stejné úrovni jako u nás. Není to jen poznatek náš, potvrzují ho Francouzi sami. Tak dlouho frontu na tak malé poště v centru Lyonu jsem snad u nás nezažil.

16.10.
- ve Francii táhne a nikdo to neřeší.U nás vesele běží program Zelená úsporám. Tady běží trend, komu nefučí do baráku, ten není Frantík. Pokoje máme vybaveny relativně velkými okny a relativně malými kamínky. Naše první nemilé překvapení bylo, že i když topíme naplno, v pokoji je zima a hlavně - neskutečně táhne. Co nás dorazilo, byly regulérní větrací otvory nad oknem, kam když jsem dal ruku, tak mi v mžiku omrzla. Takže jsem vzal lepící pásku, na to pásku na koberce a všechny ubrousky a zateplil okno takovým způsobem, že ho už nikdo nikdy neotevře. Konečně jsme se začali trošičku ohřívat. Když jsem se pak podíval spokojeně z okna, většina sousedů měla ještě k tomu pootevřená okna...